Změna klimatu v mezinárodním kontextu

Měnící se klima Země má významné ekologické, ekonomické a společenské důsledky. Vlády, významné společnosti a odborníci proto již od 90. let 20. století začaly hledat a přijímat opatření vedoucí ke snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou změny klimatu. Avšak teprve Klimatická konference (COP21) v Paříži, která se uskutečnila koncem roku 2015, může být považována za historický milník v ochraně klimatu. Dohoda, která byla na závěr konference přijata všemi 195 smluvními stranami, počítá se zapojením celého světa do zajištění účinnější ochrany klimatu Země po roce 2020.

Evropská unie se na COP21 jako jeden celek přihlásila se závazkem snížení emisí minimálně o 40 % do roku 2030 (oproti roku 1990). Tento závazek doplňuje celoevropský závazný cíl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na minimálně 27 % a orientační cíl pro zvýšení energetické účinnosti o nejméně 27 % (obojí do roku 2030).  

Hlavním cílem smlouvy je udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C do konce 21. století oproti předindustriální době. Toto zvýšení teploty je podle klimatických expertů hranicí, pod níž by zemské klima a na něm závisející ekosystémy, klíčové pro výživu rostoucí lidské populace, měly zvládnout určitým způsobem se adaptovat na změněné podmínky.

Adaptace na změnu klimatu

Jedná se o proces přizpůsobení se aktuálnímu nebo očekávanému klimatu a jeho účinkům. V lidských systémech se adaptace snaží zmírnit škodu nebo se jí vyhnout nebo využít příležitosti. V některých přírodních systémech může lidský zásah usnadnit přizpůsobení se očekávanému klimatu a jeho dopadům.

Úspěšná adaptace na změnu klimatu je jakákoli úprava, která vede ke snížení zranitelnosti vůči dopadům změny klimatu na stanovenou úroveň, aniž by byla ohrožena kvalita životního prostředí a ekonomický a společenský potenciál rozvoje.

Adaptace města

Adaptace města na změnu klimatu jsou konkrétní realizovaná opatření, která pomohou včas a bezpečně se přizpůsobit očekávaným změnám počasí, vlnám horka a dalším negativním místním dopadům globálních klimatických změn. Může se jednat třeba o zdokonalené hospodaření s dešťovou vodou nebo stínění i chlazení budov s komplexním využitím zeleně (vč. prostorově nenáročných plošných vegetačních úprav – např. vertikálních zelených stěn).