Řada lidí byla vyděšena, když si na webových stránkách Nového Boru přečetla chmurnou předpověď na rok 2050. Potok Šporka se prý rozlije, během dne se častěji změní teplota o 10 či více stupňů, vítr strhne střechy, elektřina nepůjde… to všechno dokážete vyčíst? Z čeho?

Jedná se o možné dopady změn klimatu, které do poloviny století s určitou, poměrně vysokou pravděpodobností mohou nastat. Nejen v Novém Boru, ale v celé republice a v dalších zemích. Samozřejmě, v různých místech budou tyto dopady různé. Někde se například průměrná teplota  nezvýší, ale sníží. Někde bude více pršet, ale daleko větším oblastem hrozí dlouhá období sucha.  Klima neboli podnebí by si lidé neměli plést s počasím. Počasí je okamžitý stav atmosférických podmínek , např. teplota, vítr, tlak. Klima je naopak dlouhodobý stav počasí, který ovlivňuje spousta jevů a v rostoucí míře i člověk.  Jak řekl Mark Twain, „Podnebí je to, co očekáváme. Počasí je to, co dostaneme“.

A z čeho to vyčítám? Ze složitých vědeckých scénářů vývoje klimatu, které modelují, jakým způsobem se klima bude v příštích desetiletích vyvíjet při zachování současných trendů.  A tyto trendy, respektive lidské chování, nejsou k přírodě a klimatu právě šetrné.

Na kolik jsou podobné předpovědi vlastně reálné a na kolik je to věštění z křišťálové koule? Řada lidí globálnímu oteplování nevěří.

Otázku bych rozdělil na dvě části. Že řada lidí, v čele s nejmenovaným lehce obskurním vysloužilým politikem na globální změnu klimatu nevěří, je úsměvné. Nevěřit můžeme v Boha či vlastní manželce, ale vědecké fakta by měl informovaný člověk respektovat. Nevěřit v globální oteplování mi připomíná nevěřit v evoluci („člověk přece nevznikl z opice“) či druhý termodynamický zákon.  Globální oteplování, lépe globální změna klimatu, je způsobena fyzikálním jevem, který se nazývá skleníkový efekt. Bez jeho existence by mimochodem Země zamrzla na teplotu – 18 °C. Problém, je, že tento přirozený jev člověk svou činností zesiluje. Na tom se dnes shodne naprostá většina vědců.

Pokud jde o jistoty, tak ty nemáme nikdy, ale můžeme pracovat s mírou pravděpodobnosti. Na tom, že za současnými změnami klimatu stojí člověk, máme dnes 95 % jistou. Což je i z hlediska skeptiků vysoká míra jistoty a  právě proto je vhodné se zabývat tím, co nás v této souvislosti může čekat. Mimochodem, ještě v roce 1995 byla tato jistota pouze 60 %.

Laik by řekl, že změny způsobuje globální oteplování, ovšem v posledních letech se pohled na tento jev dost změnil, již není dogmaticky přijímán. Co je tedy hlavním viníkem těchto klimatických jevů?
4. Vaše predikce vycházejí ze současných dat a údajů. Může se z nich ale vyvozovat to, co se stane za 35 let?

Nesoudil bych podle veřejné diskuse v České republice, která je bohužel díky Klausovi “mimo”. V globálním měřítku a v jiných státech se tyto otázky naopak berou rok od roku vážněji. K závazku snižovat emise skleníkových plynů, které způsobují změnu klimatu, se rozhodli i největší znečišťovatelé – Čína a USA. A důkazy o závažnosti situace dostáváme každý den, stačí jim naslouchat. Nedávno vyšla zpráva, že rok 2014 byl nejteplejší v historii měření. A 14 z 15 nejteplejších let jsme zaznamenali po roce 2000. Ještě dnešní mladá generace velmi pravděpodobně zažije Alpy bez ledovců (konec letního lyžování)  a Arktidu bez ledního příkrovu. Což se mimochodem velmi potěší Putinovo Rusko, protože získá přístup k obrovským zásobám nerostných surovin na vysokém severu.

Hlavním viníkem změny klimatu je člověk a jeho honba za neustávajícím ekonomickým růstem. Ten je naneštěstí spojen s rostoucí spotřebou surovin a energií a rostoucím spalováním fosilních paliv, jako je ropa, uhlí či zemní plyn. Zatím se nám vůbec nedaří zajistit rostoucí blahobyt lidí a přitom snižovat dopad na přírodu.

Modelovat, co se stane s klimatem za 35 let je samozřejmě mnohem obtížnější než dělat předpověď počasí na příští týden. Do modelu vstupuje mnohem více proměnných a stává se více komplexnějším. To však neznamená, že nejsme schopni odhadnout vývoj určitých parametrů, jako jsou např. změny v průměrné teplotě či v ročním úhrnu srážek  s poměrně vysokou mírou jistoty.

Jakým směrem se podle vás promění klima na severu Čech, v Libereckém kraji? Budou rozdíly mezi zbytkem republiky znatelné?

Podrobnější modely vývoje klimatu pro jednotlivé region v České republice budou k dispozici až v polovině tohoto roku. Už dnes však můžeme říci, že například jižní Morava bude pravděpodobně v polovině století trpět mnohem větším suchem než dnes. Naopak Liberecký kraj bude mít méně dní se sněhovou pokrývkou a teplotami pod bodem mrazu, což dopadne například na milovníky běžkování  v Jizerských horách. Nesmíme zapomenout, že změna klimatu ovlivní významně i zemědělství, lesnictví a další sektory. Jehličnaté stromy ve středních polohách budou trpět suchem, ale naopak možná budeme moci v Liberci pěstovat broskve či meruňky. Každopádně jsem si jist, že okolní životní prostředí kolem roku 2050 bude výrazně odlišné od toho, na které jsme zvyklí dnes.

Jste zastáncem teorie, že by se s klimatickými změnami mělo bojovat a snažit se jim předcházet? Pravicoví politici to odmítají s poukazem na obrovskou nákladnost a diskutabilnost těchto kroků.


Jsem zastáncem zdravého rozumu, a v tomto případě říká, že “nedělat nic“ je cesta do pekel, tedy cesta k mnohem vyšším nákladům na odstranění následků změny klimatu v budoucnu. Skuteční pravicoví politici, např. britští konzervativci, proto berou tyto otázky velmi vážně. Vychází z toho, že bychom neměli zemi předávat potomkům v horším stavu, než jsem ji dostali od našich rodičů. To považuji za autentický pravicový postoj. U nás je však všechno podivně ideologicky překroucené.  

V současné době panuje přesvědčení, že určitá míra změny klimatu je nevyhnutelná. Kromě snižování emisí skleníkových plynů (to je onen „boj“, nehezkým cizím slovem mitigace) se proto pozornost soustřeďuje na adaptace, nebo-li přizpůsobení se změně klimatu.

Výstupem projektu, kterého se zúčastní Nový Bor, je adaptační strategie, neboli souhrn opatření, které by město mělo udělat s ohledem na přizpůsobení se měnícímu klimatu. Můžete nastínit, jaká opatření to třeba mohou být?

 Můžu uvést konkrétní příklady z norského Osla, které už podobnou strategii má. Zabývají se v ní např. vyšší kapacitou kanalizace, aby pojmula větší množství vody z přívalových dešťů.  Či využitím území města. Ke snížení počtu horkých letních dnů plánují výsadbu rozsáhlé zeleně a podporují budování zelených střech a fasád s vegetací. To vede k snížení teplot a zvýšení vlhkosti a má pozitivní vliv na zdraví obyvatel.

Podobně v Novém Boru se jistě zaměříme na rozsáhlé místní parky a jejich revitalizaci, na koryto Šporky, na náměstí, které je dnes prakticky bez vegetace, na dopady na opotřebení budov díky prudším změnám počasí, na kapacitu kanalizaci a odolnost elektrických sítí.  Ale budeme se bavit i o  možnostech městského zemědělství – malých zahrádek u domů či ve vnitroblocích, což má mimochodem v našich zemích větší tradici na západě, kde probíhá velký boom samozásobitelství.

Co může udělat každý člověk pro to, aby podobné scénáře, jaké jste nastínil v Novém Boru, nenastaly i jinde?

Každý z nás zanechává tzv. „uhlíkovou stopu“, které je v případě občanů ČR vysoká – kolem 12 tun CO₂ (oxid uhličitý – nejvýznamnější skleníkový plyn) na obyvatele a rok. Aby ke změnám klimatu nedocházelo, měli bychom ji snížit na 1–2 tuny. To znamená významnou změnu chování, mnohem úspornější bydlení, auta, spotřebiče, šetrnější dovolené ... to by bylo na samostatný  rozhovor.

Lze namítnou, že to všechno stojí spoustu peněz, ale v tomto případě má vekou roli stát, který může kupříkladu podpořit zateplování domů či elektromobily, jako je tomu v řadě zemí EU. Pomůže ale i důslednější třídění odpadů či snížení spotřeby masa. Při jeho produkci vzniká velké množství metanu, který je také významným skleníkovým plynem.